Když malý byt potká velkou návštěvu aneb jak doma neztratit hlavu ani postel

Už dlouho si říkám, že právě v malých bytech musí home organization fungovat jako na olympiádě. Každý centimetr má svou cenu. Můj kamarád si například pořídil postel s úložným prostorem v podobě výsuvných šuplíků pod lamelovým roštem. Tam schovává nejen ložní prádlo a deky, ale i letní oblečení, které v zimě nenosí. Zní to banálně, ale věřte mi, že tahle jediná změna uvolnila místo v celé skříni. Když k tomu přidáte ještě prostor pod schody nebo nad kuchyňskou linkou, rázem máte pocit, že byt je o třetinu větší. Nikdy jsem nevěřila na zbytečné boxy a organizéry, ale když jsem zkusila skládací krabice na sezónní boty a kufry, přestala jsem mít chuť vyhazovat staré věci. Jenže pozor. Pokud nebudete mít systém, kam co patří, skončíte s hromadou krabic a ničím jiným. Systém musí dávat smysl přesně v


Nikdy nepochopím lidi, kteří si kupují obrovské postele do malých bytů a pak se diví, že nemají kam uložit deku na zimu. Prostor je drahý. Každý centimetr musí mít svůj důvod. Proto jsem si oblíbila právě tu variantu, kde se dá postel s úložným prostorem zabudovat do zdi nebo pod okno. Ušetříte místo na stranách a navíc vznikne příjemný zákoutí na čtení. Můj poslední kousek je vysoká skříň, která vypadá jako komoda, ale uvnitř má výsuvné police na boty, tašky a dokonce i žehlicí prkno. Když to vezmu kolem a kolem, home organization není o tom mít všechno v krabičkách a lístečcích, ale o tom, aby vám doma bylo dobře a abyste nemuseli neustále uklízet, protože máte pro každou věc místo. A to místo musí být logic


Když jsme se s manželem před dvěma lety stěhovali do dvoupokojového bytu v paneláku, měla jsem jasno. Všechen ten bazarový nábytek z éry studentských let musel zmizet. Chtěla jsem klid, řád a hlavně vzduch. Japandi style interiors tehdy přišly jako spása slibující harmonii skandinávské funkčnosti a japonské estetiky. První problém ale nastal hned u postele. Do ložnice se vešel jen úzký rám o šířce 140 centimetrů, a to jsme ještě chtěli úložný prostor na peřiny a polštáře. Klasická postel s šuplíky pod matrací by zabrala každý centimetr, který jsme neměli. Rozhodla jsem se pro bed with storage s vytahovacími zásuvkami z čela, což uvolnilo místo po obou stranách postele pro malé noční stolky z masivního oře


Jednou z věcí, která mi dlouho unikala, byla možnost využít pohovku jako hlavní postel pro pravidelné spaní. Klasický rozkládací gauč má často mizerný rošt a pamatuje si každou nerovnost vašeho těla. Proto jsem sáhla po modelu s pevným lamelovým roštem, který se při rozložení srovná do jedné roviny bez prohlubně uprostřed. K tomu patří kvalitní pěnová matrace o tloušťce aspoň dvanáct centimetrů. Žádné tenké molitanové pláty, které se po pár nocích srovnají na dva centimetry. Teď mám doma variantu, kde se klikovým mechanismem jednoduše zvedne sedák a pod ním se objeví prostor na deky a polštáře. A právě tohle je podle mě tajemství skutečně funkční domácnosti. Neděláte kompromisy, ale vymýšlíte, jak spojit pohodlí s úsporou mí


Pro hosty je ideální řešení, které plní funkci za denního světla jako pohovka a v noci jako postel. Jednou jsem měla na výběr mezi klasickou rozkládací sedačkou a modelem s click-clack mechanismem. Zvolila jsem click-clack a bylo to správné rozhodnutí. Mechanismus funguje na principu sklopení opěráku do roviny se sedákem. Žádné složité vytahování. Stačí jedna páka a za pět vteřin je z gauče lehátko. Plusem je, že click-clack šetří místo před sedačkou. U menších pokojů je to klíčové. Zvířecí parťák se na to naučil rychle a skáče na pohovku, jakmile uslyší cvaknutí. Problémem bývá tvrdá matrace u levnějších variant. Doplňte vlastní pěnovou matrací o tloušťce alespoň 16 cm na lamelový rošt a spánek bude jako v posteli. Rozhodně nechejte původní tenkou výplň tam, kde je, slouží jen jako podk


Když jsem si pořizovala novou sedačku, chtěla jsem něco, co odolá drápkům. Sametový vzhled je krásný, ale z kuřecích drápků šílím. Vybrala jsem proto model s velvet upholstery, tedy sametovým čalouněním ze syntetického vlákna. Má to háček. Levnější varianty se žmolí a chytají chlupy jako suchý zip. Kvalitní velvet je vazba, kde vlákna leží těsně vedle sebe. Když pes škrábne, drápy kloužou po povrchu a netrhají nitě. Moje zkušenost? Tři roky a žádné vytahané nitě. Stačí jednou týdně přejet vysavačem s jemným kartáčem a mokrým hadrem na fleky. Na tmavě šedé barvě nejsou chlupy skoro vidět. Výborně funguje i technický velvet. Je odolný proti oděru a má ochrannou vrstvu proti skvrnám. Skvělá volba pro domácnost s aktivním psem. Jen pozor na suché zipy u bund a kalhot. Ty velvet umí zni�